středa 9. ledna 2013
sobota 21. července 2012
Expedice z Karpat více Rumunsko 2012
Ještě není hotovej cestopis z Expedice Upířice a už pomalu balíme na tuto výpravu.Vyjíždíme 10.8.
středa 25. dubna 2012
neděle 25. září 2011
Expedice medvědice -Rumunský Banát 2011
Pondělí 19.9.2011
6:30
Budíček ;)
7:52
Odjíždíme na Zavadilku vyzvednout si výborné mamčiny smaženky na svačinu. Po nalezení kempingového vařiče (chyběl by nám velice, neb bychom si nemohli vařit kafe a poléfku v přírodě;), naskočila mamka jak laňka do zvýšeného jeepu a vyrazili jsme na prodejnu, kde jsme si pochutnali ranní kávičce. Ještě jsme v kanceláři vytiskli povolení, že můžeme „firemním“ jeepem do zahraničí a proběhli obchod s potřebnými auto věcmi ;) Přibylo nezbytné lano a trojúhelník.
9:30
Konečně odjezd z kanceláře. V autě voní smaženky, kamarád Marek mává a slzí. Je 14°C a zima jak v Rusku na nádraží. Na obloze se pasou mraky, tlusté jako sloni bombardóni.
9:36
Ještě jsme ani nevyjeli z Českých Budějovic a zjišťujeme, že nemáme platnou zelenou kartu. Ne, že bychom ji neměli úplně – s předělávkou jeepa jsme dostali nové značky, no a ty nesedí s původní zelenou kartou. Jedeme do pojišťovací agentury . Jednu výhodu to má. Nejsme ani pojištění na cestu do zahraničí, tak nás tam rovnou pojistí ;)
9:55
Máme vše! Stav tachometru 297 833. Jedeme. Ježišmarijá nemáme zásobu cigaret! Jedeme směr Rakousko – Halámky. Řídí Daniel a prší.
10:43
Zastavujeme na benzínce v Třeboni a nakupujeme u nesmírně upovídaného prodavače. Benzín, cíga, kanystr. Ten je třeba přimontovat na zahrádku jeepa, by nám cestou nežuchnul. Daniel váže kanystr na střeše expedičního vozidla za použití akrobatických prvků a poloh. Lepíme rakouskou dálniční známku a vyjíždíme. Přemýšlíme, jestli pojedeme přes České Velenice místo přes Halámky. Stále totiž nemáme vyměněné peníze.
10:57
Zásadní zjištění a vytřeštěný Danielův pohled: „Tý jo, my jsme nekoupili ROHLÍKY!!!“ (Pro neznalé situace: zastoupení rohlíků v jeho jídelníčku = 89% celého menu ;)
11:03
Daniel řídí jen očima, páč svačí smaženku od mamky a tudíž nemá jak řídit. Svačí distingovaně – jednou rukou drží obří tác, aby nenadrobil, a druhou drží obrovskou smaženku ;))) Padá rozhodnutí, že nakonec jedeme přes Halámky.
11:11
Projíždíme kolem naší známe tzv. „Restaurační buňky u vietnamce“. Jak víme z předešlých zkušeností, tento vietnamský pán který zde obsluhuje, neumí ani slovo česky ;) Když jsme si u něj naposledy objednávali kafe, koukal na nás jako na mimozemšťany. Pár minut k hranicím s Rakouskem.
11:14
Překračujeme rakouské hranice – směnárna nikde ;( V Rakousku – a bez eura. Fotíme a pádíme dál. Stále prší.
11:19
Míjíme policajty schované v křoví a taky fabriku, na které je napsáno „Blechcenter“ ;-D
Před námi se plazí dvacítkou dva Rakušánci v osobácích. „Proč ho nepředjede teda???“ Jemně šílí Daniel a předjíždí oba najednou – auta byla na laně! Buhehehehe – bychom se za nimi táhli ještě zítra!
Směr: Víděň – Budapešť – Seged – Timisoara.
11:40
Šum kol po silnici přerušil Daniel, když klidným rozvážným hlasem pravil: „Jsou slyšet trochu ložiska v zadním diferenciálu. Mechanici mi řekli, že to zimu vydrží, ale na jaře, že to mám určitě vyměnit.“
Já na to: „Tak to je do jara zatím dobrý…“
Daniel: „No jo…ale to mi řekli už loni…!!!“ Ááááááááá
11:59
Projíždíme kolem mnoha políček s kulatými oranžovými hlavami dýní.
12:04
A jsme v kýblu! Nestartuje jeep!!! Zapalujeme cigarety a Daniel se pídí po problému.
12:19
Voláme Markovi, ať se nám na netu podívá, kde tu opravují jeepy. Místní odlapený domorodec nás sice poslal do nejbližšího dvě stě metrů vzdáleného servisu, ale nevím, jak se tam asi dostaneme, když jeep nehodlá chytnout. Jen doufáme, že naše mise nekončí před rakouskou Sparkasse v Hornu. Se picnu! Zkoušíme startovat – marně.
13:04
Zhruba do hodiny by měl za námi přijet místní technik a podívat se, kde je zádrhel. Daniel říká, že tam asi nejde benzín. Sedíme v jeepu, venku je chladno. Chroupeme zbylé smaženky. Ještě zkouška přehodit relátka. Uvidíme…Nepomohlo to. Nezbývá, než čekat…
13:35
Dorazil technik. Zjistil to co my – auto nestartuje! Oznámil nám, že musíme na diagnostiku do Kremsu, což je 42 km a zase odjel… Voláme Markovi, ať ještě hledá dál. Ten zjišťuje, že speciálka na jeepy je ve Zwettlu – dokonce je to blíž, než do Kremsu… No jo, ale to si nás tam budou muset nejspíš přitáhnout. Stále bivakujeme před Sparkasse…čekáme…Daniel je trpělivý…jen jedna cigareta zapálená od druhé v řadě nekončícího nikotinového maratonu prozrazuje nervozitu. Má hlavu v motoru – ještě něco zkouší. Protože tomu rozumím jak koza náklaďáku, tak nevím co…. Aha, kontroluje svíčky….a… nic!
14:14
Mám na sobě dvě zimní bundy. Obvolali jsme, co se dalo a bohužel to vypadá na benzínové čerpadlo. To znamená vyndat nádrž. No těbůh! Dvě hodiny koukáme na Sparkasse. Daniel telefonuje s Markem a říká, že je naštvaný. Vůbec se mu nedivím, ale smekám svou „offroadovou kšiltovku“, protože to na něm není vůbec znát!
Spestřujeme si program – jdeme do místního mekáče ;)
U Chesburgeru, kafe, Pommes Frites a kuřecích kousků přemýšlíme nad strategií. Respektive – odtah do Čech, nebo Rakouska?
Vypadá to na Čechy. Daniel mezi svačinovými hranolky domluvil odtah i opravu. Slíbili, že to do zítřka bude ok. No tak se holt vyspíme doma v posteli a vyjedeme zítra.
Expedice Medvědice v Hornu nekončí!
Takže– poznávačka rumunských medvědů a domorodců budiž nazvána: „Expedice – zkušební jízda“ ;)
14:56
Poslední pokus: Daniel navléká montérky a uléhá pod vůz – nic – do dvou hodin je tu odtahovka z Čech. Pouštíme si film Mr. Brooks a čekáme…
16:30
Stále na místě…film už pomalu končí…
17:20
Odtahovka! „Tak to je úplně na hovno!“ Vyskočil z auta šofér – naše záchrana. V zápětí jsme zjistili, že tato úvodní věta odráží celý jeho slovník pojmů a že je v pohodě. Cesta ubíhala rychle. Jen ke slovu jsme se moc nedostali. Šofér vedl po mnoho kilometrů rozvášněný politický monolog…..vlastně až do Budějovic ;)
19:50
Už sedíme u Marka v autě a veze nás domů. Horká vana – a zítra – VÝJEZD!
Úterý 20.9.2011
12:39
Vyjíždíme z Českých Budějovic s opraveným jeepem a čerstvými rohlíky. Už nás čeká jen zastávka LPG a nácuc plynu a ..jedééém!
Pokus číslo 2: Expedice Medvědice – Rumunsko 2011 !!!
„Nuluju nulítka, zlato!“ ;) Oznámil mi Daniel, když vynuloval tachometr. (Původně ukazoval od domova 115km).
Pouštíme si Ivu Bittovou a Richarda Müllera – nádhera!
Prší, ale vůbec nám to nevadí. Počasí se má dál jen zlepšovat, tak co si víc přát. Snad jen - šťastnou cestu!
Dostávám dáreček u benzínky – Some Orange dring ;)) Tak ucucávám ;)
13:01
Lišov. Daniela děsně iritují neuklizené rohlíky, válející se v igelitovém pytlíku na zadním sedadle. Pod záminkou, že si dáme u benzínky kafe, zastavil, aby mohl rohlíky zaklidit do potravinového boxu ;)))
13:22
Překročení rakouské hranice. Stál tam pan policajt a koukal „jako bejk“.
14:28
Jsme za místem – „jehož jméno nesmíme vyslovit“ – bujhehehehe! Stále mží, ale cestuje se dobře.
SMS – ozvali se offrouďáci, se kterými jsme komunikovali po netu. Už jsou v Rumunsku. Až budeme poblíž rumunského Bigru, máme jim zavolat a někde se sejdeme. Uvidíme ;)
14:42
Míjíme místo „u klíšťat“. Nezastavujeme – máme zpoždění ;))
(Jednou jsme tam na moto výletě odpočívali – nikde jsem neviděla tak rozvětvenou hladovou populaci pochodujících klíšťat…)
Po cestě potkáváme porůznu poschovávaná policejní auta. Zřejmě jsme se trefili do nějaké „akce“ – nále jedeme dle předpisů ;)
14:57
Výšplecht : „U téhle benzínky jsem už jednou tankoval, nebo jsem tam bral benzín“ ;))) Zapisuji tuto úžasnou větu a Daniel na mne vyplazuje jazyk. A já na něj. Chí.
15:20
Vídeň. Jedeme směr Budapešť (231 km).
15:58
Parking u obrovských větrných mlýnů – hurá - wc a venku pítko – nabereme vodu do ostřikovačů! …Takže: wc hnus fujtajblus a voda do ostřikovačů taky nebude – páč neteče. Zato je tu vichr, jako blázen. Ale neprší.
V jeepu je jako v pokojíčku. Budapešť 182 km.
Buhehehe – postřeh – už vím, proč je Rakousko plné dýňových políček, mají je totiž navěšené i nahoře na elektrických drátech. Takové bambule. No aspoň to tak vypadá!
16:27
Shell – benzínka. Tak si tak vykračuji na toaletu, platím a zjišťuji, že paní u toalet je z Ruska. Nedalo mi to a při odchodu jsem prohodila „Spasíba i dasvidáňja.“ Paní dojetím zvlhla víka.
Koupili jsme vinětu do Maďarska a šup na hranice.
16:38
Hranice MAGYAR – směr Budapešť a poté Szeged.
V Maďarsku jsme velmi vážené osoby. BÍRO – totiž znamená v překladu soudce ;)
Maďarsko je placatá placka. Taky tu nemůžeme nikde zastavit a finančně hýřit, protože nemáme jejich měnu a euráče neberou.
17:16
Budapešť 111 km.
Říkáme si, že zkusíme jet, kam to půjde. Přespíme v autě a podíváme se na film… uvidíme, jak to půjde. Šmarijá, to Maďarsko je fakt hrozná placka!
Neprší, jen vydatně fučí.
Přišla SMS od Marka s informací, že v Rumunsku mají měnu LEU a že se tam mluví Rumunsky ;))
1 LEU = cca 6 kč
Došel plyn, a tak vyhlížíme LPG stanici. Míjíme ceduli, na které je napsáno legrační jméno obce – „Blábolna“ ;))) Se divím, že jsem tam nebyla vysazena ;))))))
OMW – jsem zvědavá, jak jim budeme Maďarsky líčit, že chceme plyn do auta. No – vyřešeno – plyn nemají…
Míjíme ceduli – odkaz na Komárno – tady se jmenuje „Komárom“ - ;))
17:32
Budapešť 84 km
17:47
Zjištění: Maďaři mají přeci jen nějaký kopec – a ještě s orlicí!
Neprší, ale je pod mrakem, po místních pidi kopcích se líně válí mlha, pomalu se šeří.
18:04
Benzínka a LPG! V maďarštině: AUTÓ GÁZ ;)
18:22
Směr Szeged, sjezd z dálnice a pak Rumunsko – Timisoara. Do Timisoary je to ještě 301 km, měli bychom tam dorazit zhruba ve 22:00 hod. No ještě uvidíme, ve které zemi budeme spát…na zemi ;))
18:29
Budapešť! Dunaj!
20:00
Zastavujeme na parkovišti u benzínky, abychom se protáhli… Kontrola oleje a vody…vše OK.
Já bych si táááák dala kafe! Ale nemáme maďarské „šušlíky“, tak nic nebude ;(
…a zase šup do auta. Daniel stále řídí a nechce vystřídat. Asi ví, že ve tmě vidím prd, a tak je statečný rytíř a jede ;) Pouštíme si Yes Menna – film.
20:41
Szeged! Po menší nejasnosti s odbočením alias – je to dál, za to je to horší cesta – jsme tu ;)))
Určitě je odsud segedínský guláš!
Tankování LPG v Szegedu .
Mírně prší a my jedeme dál…
21:22
Timisoara 82 km – Rumunsko.
21:25
Šmarijá – naše první silniční kontrola! Ovšem – místní maďarský sympatický mladý dopravní policista nás příliš nestresoval a domluvili jsme se německy ;)
Daniel pěknou chvilku hledal řidičák, až mi zatrnulo, že ho vážně nemá… Už jsem v duchu přemýšlela, jak se německy řekne, že vlastně řídím já, páč mám řidičák v kabelce ;) Mladík v uniformě byl ale trpělivý, pak nám poděkoval a my s úlevou vyjíždíme.
21:29
RUMUNSKO! Hranice – celnice.
Projeli jsme v pohodě. Naštěstí tam měli směnárnu, takže jsme mohli koupit „vinete“ – dálniční rumunskou známku ;) Můžeme pokračovat.
22:06
Další silniční kontrola. Tentokrát místní rumunský nesympatický nepříjemný mladík. Byl očividně otrávený, že nemluvíme anglicky, jen německy a strašně ho zajímalo, kam cestujeme a proč. Doklady prostudoval opravdu důkladně… Nále taky jsme to ustáli a jedem…
Musíme nastavit Rumunskou topo mapu v noťasu, kde máme navigačku.
Timisoara 61 km.
22:39
Daniel vystupuje z auta a šťourá se ve světlech – tedy – nastavuje je – víc je klopí. Trnu strachy, že ho nějaký blázen Rumun, řítící se tmou, smete ze silnice.
23:29
TIMISOARA! Benzinka a LPG. Teda – v Rumunsku – „GPL“ ;) Jdeme na kafe.
Tankování GPL (jen doplňujeme…)
0:22
Po kávě na benzínce, Redbulu a oříškách míjíme vesnici s romantickým názvem „JEBEL“ ;)))
Vzdálenost do Garnicu 137 km. Příjezd dle navigace ve 2:36 hod.
A taky jsme při výjezdu z benzínky potkali dva asi půlroční štěňáky s maminkou. Hned bych si je všechny odvezla domů… Jedeme…dlouho jedeme…
POSUNULI JSME SE V ČASE !!! O HODINU MÍSTNÍHO ČASU – JE TEDY 3:15 hod.
Chvíli nám pršelo, ale vše se uklidnilo. Čím více se blížíme k cílové metě, tím rozdrbanější silnice jsou.
3:25
Stavíme na benzině, protože nám tou cestou necestou cestují příbory v boxu a cinkají jako orloj. Zabalili jsme je do hadříku a je pokoj ;)
Vzdálenost do cíle je dle navigace 43 km. Za 47 minut a 19´bychom měli být v Garniku.
3:44
35 km do cíle a jedeme slušný offroad ;) Hlína – samá díra
– omluvte mé roztřesené písmo ;))) Cesta – něco mezi jelení pěšinou, stádem krtinců a minovým polem. Daniel prohlásil, že to s takovouhle vidí tak na osmou ráno. Ploužíme se hrdinně kupředu dvacítkou.
4:05
27 km do cíle.
Zapálila jsem si cigaretu – lupanec – a málem mi vzplálo obočí. 5x jsem se trefila do pravého a 7x do levého oka. Cigaretu jsem si tedy opravdu vychutnala! Asi to po sobě v deníku nepřečtu ;)
Hliněný ementál – tedy neznačená cesta – je lemován hustým porostem….
VÍTEJTE V RUMUNSKU!
5:10
18 km do cíle.
Mírně bloudíme. Jedeme po něčem, co se ničemu nepodobá. Podle navigace jedeme dobře,ikdyž… slova paní navigační: “Přepočítávám….přepočítávám….za deset metrů odbočte vlevo….,“ tedy rozumějte – ze srázu dolů…jsou poněkud podezřelá…
Podjíždíme padlý kmínek. Připadá mi, že touhle cestou 200 let nikdo ani neprošel, natož v historii bližší projel.
Daniel vystupuje z jeepa a uklízí vyčuhující větev, jinak by se nám podepsala rýhou na dveřích.
Nevidíme rozdíl mezi lesním porostem a případnou cestou. „Přepočítávám…přepočítávám…,“ nedá se odradit paní z navigačky. Daniel načíná pivo….jedeme dál
5:20
Daniel opět vyskakuje z auta a odtahuje kmeny z cesty. Kolem je ticho, jen žáby kuňkají… Mimochodem, těch tu ale je….skáčou jedna přes druhou…před autem, kolem auta a tak…
„Přepočítávám….“ – hernajs – cesta ústí ve starém vodním korytě. Spousta kamenů, až balvanózních, vlhko, mokro, kluzko, nikde nikdo a nic…jen žáby…možná někde oddychuje medvědice…nebo na nás kouká, co jako budeme dělat… Šmarijá…uklidňuje nás, že se podle navigačky motáme kolem cíle. Do Garniku to má být jen 19 km.
6:40
Zjišťujeme, že paní z navigace je totálně přepracovaná… navigačka ukazuje do cíle 31 km místo slibovaných 19!!!! No to je síla…ale vidíme světla! Civilizace! Nezhyneme! Jsme zachráněni – projíždíme vesnicí Petrilova a zastavujeme za vesnicí v poli pod stromem.
Pár minut před sedmou se nám únavou slepila víčka k sobě a dřímáme…
Středa 21.9.2011
8:50
Moc jsme toho sice nenaspali, ale zase máme celý den před sebou. Vyjíždíme z pole kousek dál.
9:27
Snídáme „u divného pařezu“ – je to zkrátka místo, kde je divný pařez ;) Čistíme si zubníky a po půl hodině vyjíždíme – cíl Garnik 12 km. Tak snad už to vyjde!
11:26
Po cestě do Garniku jsme nafotili spoustu krásných fotek… A hle - odbočka na Garnik…
12:11
GARNIK! A taky Garnic, anebo Girnic – takže je to GERNÍK!!! ;))
Projíždíme českou vesničkou v Rumunsku a hledáme hospůdku, jako správní vyprahlí cestovatelé. Míjíme babky v sukních a šátcích, muže v tesilových oblecích (jakýsi místní lidový pracovní i společensky přijatelný oděv), krávy a koně a taky hafíky, kteří si hlídají to své malé území před vchody malých domků i ty, kteří se přišli do vísky podívat z nějaké té dálky, jestli tu není něco na zub.
12:32
Zastavujeme před místní hospůdkou a dáváme si kafe, nealko pívo, pívo a colu. 
Paní hospodská mluví skvěle česky s jemným moravským přízvukem.
Přisedla si k nám ven ke stolu a společně brbláme na navigaci. Pokyvuje hlavou, že tahle vymoženost vede chudáky objevovatele místních krás i po padesát let starých cestách, kde zbyly jen kameny a jámy a říční koryta, přes které kdysi dávno vedly mosty. No a přesně do takového koryta nás paní z navigačky poslala ;)
Ale naše cesta necesta do Gerníku měla své kouzlo. Cesty lesem se spoustou krásných čarodějných stromů, kýčovitě úžasných kamenných a kamenitých cest, po kterých by se bála přejít i horská koza, aby si nevymkla kotník ;)
Tak si tak odpočíváme u kulatého stolu před hospůdkou a já rozesílám sms k domovu, že jsme živí a zdraví. Pobíhám kolem a hledám signál ;)
K vedlejšímu stolu přisedá čtveřice pěších turistů. Dva mladíci, slečna a velký černý bojově vyhlížející pan pes. Povídáme co a jak, kudy putovali a tak. Pan pes se jde podívat po návsi . Zaujal ho odpočívající psí oříšek. Tenhle malý zrzavý místní hafík si ale nenechal nic líbit, a jakmile mu čtyřnohý návštěvník vstoupil do hlídaného území, okamžitě vystartoval, naježil se, vycenil nedokonalý chrup a štěkal jako o život. Velký pan pes nadskočil, zatřepal ušima a s úprkem vletěl zpátky pod stůl do bezpečí ;)
Je tu teplo, neprší. Prý tu měli před třemi dny až 35°C.
13:40
Stále odpočíváme před hospůdkou. Vedle nás zastavila s kolečkem ošátkovaná paní a malinký pán – její manžel. Dostali jsme od ní každý po jednom obrovském červeném jablku. Dozvídáme se, že jsou tito hodní domorodci rodiči paní hospodské. Děkujeme za jablka. Paní si upravuje šátek a říká: „Ále, dáváme to dobytku, máme jich hodně!“ ;))))
Je tu vážně bezvadně. Slunko svítí jako blázen. Pozorujeme místní, koňské povozy a na cestě psího oříška, který po vyhoštění „nepřítele – pana psa“ stále štěká….štěká a štěká.
14:42
Jak tak pozorujeme od kulatého stolu místní obyčeje, třeštíme oči na neuvěřitelnou věc. OSOBÁK ROZTAHUJE HASIČSKÉ AUTO!!! Nevěříme a fotíme. Vepředu vetchý osobní vůz, vzadu tlačí hasičského obra čtyři chlapy… Než jim došlo, že fakt bude lepší zapřáhnout traktor, docela se vysílili…;))
16:46
Pozorovat okolní cvrkot jsme před hospůdkou vydrželi dlouho ;) Vyjíždíme za vesnici do lesíka a dáváme si oběd v přírodě. Ohříváme lečo s klobásou a polévku z pytlíku se spoustou zakroucených čínských nudlí. Fotíme a povídáme a chechtáme se .. no zkrátka pohoda…
17:58
Po okružní jízdě po Gerníku – v rámci hledání ubytování – zastavujeme před pekárnou a ptáme se na volné lože. Máme štěstí, dcera pana pekaře říká, že můžeme složit hlavu u nich, dokonce i zaparkovat jeepa ve dvoře.
Parkování jeepa obsahovalo: skorovykloubení obrovských těžkých dřevěných vrat z pantů, páč pokládka kamene na dvoře končila přesně za nimi. Kámen byl poněkud nerovný, výčnělkovitý, a tak Daniel musel díl vrat nadzvednou a prostě a jednoduše přes kameny přetáhnout ;)
Usedáme venku před ubytovacím domkem, popíjíme a prohlížíme fotografické úlovky.
18:50
Jdeme na průzkum „za vraty“. Daniel se zapovídal s jednou paní babkou naproti. Seděli na zápraží a probírali život. 
19:20
Večeříme před pekárnou, u které máme ubytování. V ceně je i večeře a snídaně. Pochutnáváme si na výborné nudlové polévce, pečených bramborech a pečeném mase – kuřecím, vepřovém a telecím. Chvíli sice váháme, jestli sedíme u správného stolu, protože je to porce tak pro pět lidí, ale jsme ujištěni, že je to pro nás ;) Asi vypadáme opravdu hladově ;) Nevečeříme sami. Ještě je tu jeden pejsek a pan a paní kočkovi. Bílý kočičák vypadá jako pan profesor z první republiky ;) Pod čumáčkem má černý knírek a tváří se jako profesor makrobiologie ;)) Přemýšlíme, jestli pana pekaře neurazíme, když se s nimi o jídlo podělíme… Tak se dělíme…trošku tajně…aby nás nikdo neviděl…
20:12
Jsme na pokoji. Sprchuji se vodou ledovou, mám zatnuté zuby a snad úplně všechno! Zjišťujeme, že máme nechat vodu řádně odtéct, takže Daniel už se v klidu sprchuje horkou…
20:50
Poslední cigareta venku, čistíme chrup a jdeme si pustit na noťasu nějaký film. Asi ho nedokoukáme… Budík dáváme na půl osmou, abychom stihli snídani a mohli vyjet vstříc novým zážitkům…
Za chvíli už nořím kotníky do Dunaje… Zkrátka paráda… Metr ode mne čouhá z vody nějaký divný háček. Pohupuje se ve vlnách sem a tam… Fotím…přibližuji…HAD! Bál se mě víc, než já jeho ;)
Pokračujeme stále dál a nikam nespěcháme.
VIDEO SE PŘIPRAVUJE
Čtvrtek 22.9.20110
8:01
Vstáváme a moc se nám z postele nechce ;) Tedy konkrétně mně ;)) Daniel už je vykloněný z okna a fotí domorodce, kterak odchází s krávami na pastvu. Krávy bučí jako krávy a cinkají zvonci.
8:57
Dostáváme luxusní snídani – opět pro pět osob ;)) Na talířích – kostka másla, kostka sýru, vajíčkové placky, osmažené klobásy, sladké rohlíky plněné čokoládou a něco, co nevím, co je. Ptám se tedy pana pekaře. „To jsou pravé české koláče“, říká hrdě. Po prvním zakousnutí mu dávám za pravdu. Jen je tu peče tak nějak jinak. Vypadají jako knedle s tvarohem ve vajíčku, překrojené napůl ;)) Ale dobrota!
Radíme se s pekařem kudy tudy pro plyn do auta. Pohled mi sjíždí na pekařovi pantofle… Šmarijáááá! Na jedné noze má na prstech vodnaté otoky jak kompotované broskve! „No,“ pravil. „Večer jsem slíval vařící pálenku a polil jsem si ponožku. Tak jsem si říkal, že to nic není, ale koukám, že asi jo. Možná půjdu v pondělí k doktorovi…“
9:29
Loučíme se s Gerníkem a vyjíždíme směr Padina Matei. Zajedeme se podívat zase do nějaké další české vesničky, ale nejdřív – GPL!
Počasí je krásné, slunko svítí, rozbolel mě zub.
9:48
Padina Matei – projíždíme.
Chtěla jsem vyfotit pejska, ale „Odešel mi ze záběru,“ říkám.
Daniel se na mne hluboce podíval. „Se nedivím, to by musel bejt sádrovej!“ ;)))))
To teda nechápu! Buhehehehe.
10:34
Jedeme dál. To jsou ale panoramata!!! ;) Stavíme a fotíme. Je tu starý opuštěný lom. Je zvláštní… nikde nikdo… Našla jsem malý kamínek. Můžu si ho vzít s sebou do auta ;) Daniel se chcechtá, protože kamínek má asi osm kilo. Ale nenechám ho tady ani náhodou!
10:47
Zastávka – vydloubávání kamínků ze vzorků pneumatik. Když jedeme, děsně cvakáme.
10:56
MOLDOVA NUOVA.
Tankujeme „GPL“, ale protože jim nejdou karty, tak bereme za to, co máme v hotovosti a jedeme sehnat bankomat.
U benzínky nás obsluhuje pán v teplákách s nápisem ITALIA ;) Takových tu potkáváme hodně ;)
Bankomat nalezen. Vracíme se za Italem natankovat do plné.
Všímám si jedné paní řidičky, která odjíždí s nepořízenou. Došel benzín….zkrátka nemají…no to je zas tak…
Nasazuji slušivou expediční kšiltovku. Zub mě bolí jako tři blázni dohromady, ale já se nedám. Tajím, že mi v dásni vybuchnul granát, aby mne snad Daniel neodvezl k místnímu zubaři!!! ;)
Vyjíždíme kolem Dunaje – plán Svatá Helena – česká vesnička.
11:39
Tak si tak jedeme a co nevidíme…před námi stojí Nissan Patrol s českou poznávačkou. Krajani! A zrovna ti kluci, se kterými jsme se domlouvali přes net, že se v Rumunsku potkáme. Že se ale sejdeme tady a takhle, to jsme opravdu nečekali.
Vyskakujeme ven a vítáme se. Mají poruchu na druhém autě – prasklá poloosa. Kolem ní i kluků sedí na bobku místní opravář a babka překladatelka. Řešit takový problém za benzínkou v Moldově Nuova je tedy opravdu prekérka. Zvlášť, když opravář tluče do zničeného dílu kladivem jako o život. Zřejmě rozbíjí atom ;) Trochu nechápu, proč vlastně do poloosy buší, páč ta potřebuje spíš svařit.
Vedle silnice rostou ořešáky. Dostávám od Daniela jeden vlašák. Nejdřív ho chci hodit za sebe, že by mi přinesl něco hezkého jako popelce, ale nakonec ho schovávám do kapsy. Třeba jeho čas ještě přijde ;))
12:05
Paní překladatelka – místní to žena – navrhuje, že sjedeme do prodejny s náhradními díly, že je to jen kousek a že tam mají internet .
Všichni i místní ženské osazenstvo – hledají na internetu náhradní díl.
Činím fotodokumentaci. Jsme tu už dvacet minut, tak si jdu sednout ven. Hned vedle je kiosek, tak si dávám u stolečku kapučíno, cigaretu, zapisuji zážitky a pozoruji místní vrkot.
Je ironií, že jsme s naší závadou na jeepu strávili hodiny čekání zapíchnuti před rakouskou Sparkasse. Teď tu čekám u kafe a koukám na Rumunskou spořitelnu „BORS“!
Přilétá rumunský vrabčák a ďobe do skývy chleba na zemi. Výhružně na mě kouká „Nepřibližuj se turisto! Tohle je můj žvanec!“ ;))
Je nádherně. Mírně pofukuje a slunko hezky hřeje.
Vypadá to, že náhradní díl bude zítra…
13:27
Povídáme s klukama u kiosku a po chvíli vyjíždíme zpět do servisu. Tak to byl opravdový zážitek! Pan opravář nabízí oči vypalující pálenku z plastové láhve. Tajně fotím auto, které je tu připraveno k opravě. Ve výši ho drží několik prken ;))))
14:28
Loučíme se s klukama a vyjíždíme směr Coronini, cíl - česká vesnička BIGAR. Říkáme si, že se na Svatou Helenu podíváme příště.
15:35
Jedeme kolem Dunaje a Daniela láká zarybařit si ve vodách. Bez povolenky to ale nepůjde. Jen...jestli se dobře schováme ;) Tak hledáme úkryt pod mostem. A hle. Je tu piknikově rozvalená rodinka. Místo obsazeno. Jedeme dál.
15:46
Vjíždíme pod druhý most. Nádhera. Daniel vybaluje rybářské náčiní a já lovím obrázky – nádherná ještěrka! 
17:43
Svačíme hroznové víno a vyjíždíme směr Bígr. Snad budeme mít štěstí na ubytování.
Je krásně a horko.
17:50
Zrovna říkám, že je divné, že jsme tu nepotkali žádný hrad, nebo zámek… Odbočujeme do kopce nahoru na Eibenthal. A nevěřím vlastním očím! Fakt hrad! Teda – hrádek, něco jako miniatura Hluboké, velikosti rodinného domku.
Fotím hrádek nad vesnicí Eibenthal a před auto nám skáče rukama máchající domorodec. Snažím se gestikulovat, ať se nezlobí, že si fotím jen stavbu, ne jeho…
Do toho Daniel pronáší: „Hele, to je auto s jihočeskou espézetkou!“
Zastavujeme, stahujeme okénka. Z místního domorodce se vyklubal Jihočech jako poleno: „Nazdar krajani, já jsem z Prachatic!“ ;))
A hnedle – kam jedeme, že se tu můžeme ubytovat a že nám uvaří večeři a že nám ukáže vesnici…
František, jak se Jihočech jmenuje, si to tu zkrátka zamiloval a už sedm let tu na kusu skály staví svůj hrad. Na zimu, jako tažní ptáci, putuje domů do Čech.
Jdeme se podívat na tu krásu střiženou do gotiky… Dole obrovská místnost – kuchyně, bar a obývák s kamny v jednom ;) Po schodech nahoru – koupelna (VANA!!! ;), wc, tři místnosti pro hosty – vážně úplně jak na gotickém hradě – nádhera… jeden pokoj hned obsazujeme, aby si to náhodou František nerozmyslel ;)…a ještě jedny schody – cimbuří ;) a na střeše bazén – dětský nafukovací ;))) Nemůžeme se vynadívat – naprosto úchvatný výhled na Dunaj a okolí. Vidíme až do Srbska.
Františkovi tu dělají společnost dva hafíci. Jeden starší pan jezevčík a jeden „čistokrevný“ rumunský mrňous, který je jezevčíkovi podobný. Je to ale dvojka! Starý pan jezevčík posedává a přemýšlí nad nesmrtelností chrousta a malý, kterému František říká „Škubánek nebo Knoflík“, ho neustále v jeho myšlenkách ruší, páč mu kouše do uší ;)))
Chlapi si dali panáka na uvítanou, já fantastický jablíčkový studený kompot se spoustou šťávy a povídáme… kocháme se…
Chystáme se do vesnice.
A teď trochu historie a současnosti:
Eibenthal (asi 400 m n.m.) je jedna z českých vesnic založených českými kolonisty v Rumunsku počátkem 19. století . Dodnes zde žije asi 300 českých obyvatel a také několik rumunských rodin. Společně se sousední vsí Baia Nouă (Nové Doly nebo Ujbányje) tvoří v současné době největší českou komunitu v Rumunsku. Své německé jméno dostala obec podle někdejších rozsáhlých porostů tisu (Tisové údolí), které již však dnes téměř zcela vymizely. Obec leží pouhých 6 km od Dunaje, respektive přehrady Železná vrata, která zde tvoří přirozenou hranici se Srbskem. Nejbližší město Oršova (asi 15 tis. obyvatel) je vzdáleno 40km. Vesnice se rozkládá v malebném úzkém údolí říčky Tisovice, které je ohraničené strmými stráněmi a táhne se směrem nahoru až k dolům Baia Nouă.
23:20
Už jsme opět na hradě. Sedíme u krbu a u zapálených svíček, protože tu není zavedená elektrika. Večeříme lečo, pívo, oříšky a povídáme…
Zápisky z návštěvy Eibenhátlu…
Bylo toho tolik! František nás vzal do kostela, kde právě probíhala bohoslužba. Když došlo na zpěv, starší scvrklý pán se na lavici za námi mužně vzepjal a opravdu skutečně neskutečným silným hlasem zapěl „Halelujá“. No vlastně „Háááálééééélůůůůůůjááááhááááá….“ Hlas se mu chvěl stářím a vírou. Nádhera, připadala jsem si, jako účastník nějakého dokumentárního filmu, na které doma strašně rádi koukáme.
Také jsme se vypravili na návštěvu – jak říká František – k babičce a dědečkovi. Uvítali nás venku na dvorečku u stolu s pálenkou ;) Nechybělo ani hroznové víno, které se nám pohupovalo nad hlavami. A jak chutnalo! Povídali jsme si o životě, jaký je tady a u nás… no zajímavé to bylo moc.
Ještě jsme zavítali do místní hospůdky. Věkově neurčitá paní hospodská se ploužila jak želva na souši a tvářila se jako bohyně pomsty… Prý – klasika ;)
No a tak jsme se vydali zase zpět… Čas rychle letí, nechce se nám věřit, že se za pár hodin překulíme do pátečního dne…
01:00
Je čas jít do peřin…
Pátek 23.9.2011
8:00
Budíček, vstáváme, DNESKA MÁM NAROZENINY, JUPÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ! Ještě že nemusím sfoukávat svíčky na dortu, těch čtyřicet plamenů by mi moje nebohé plíce fakt neutáhly ;)))))) To je tedy mazec. Mám pocit, že je mi pořád sedmnáct a že tu někdo něco proklatě popletl !!! ;))
8:20
František zavazuje zástěru a krájí špek. Ke snídani budou míchaná vajíčka a kafe. Kolem pobíhají pejskové a je nádherné ráno.
9:51
Vyjíždíme na výlet. Večer se vracíme zpět na hrad, protože si máme pořád co povídat a taky – František nám slíbil, že pro nás uvaří rumunskou specialitu – kachnu, rumunské zelí a rumunskou nádivku ;)) To se vážně musíme vrátit!
Takže – směr Bigar.
Dobrá zpráva je, že mě přestal bolet zub ;)
11:27
Nádherná cesta! Nemyslím tu kamennou drť pod koly jeepu, ale to okolí! Fantazie! Projíždíme podél potoka PIRIUL SIRINEA.
Hned dvakrát zastavujeme a jdeme se podívat, jak potoční voda čaruje, točí se kolem skal a omývá nádherné kameny a kamínky. Vybírám si hrst těch nejkrásnějších, jako hezkou vzpomínku…
A jak tak hledám a přebírám, které si s sebou odnesu, vidím – voda omývá i nádherný exemplář „kamenného hovňouse“ ;)))))) Bereme ho jako těžítko Markovi. Ten z nás bude mít radost! Daniel objevil vodou „okousaný a vykousaný“ hrbolatý kámen. Vezmeme ho mamce, určitě si do něho zasadí rostlinky ;)
A úlovek na závěr. Na druhém zastavení jsme našli pana Švejka. Vlastně –jen jeho hlavu – kamennou – zmenšenou a z profilu ;))) Vystavili jsme ji tak, aby koukala do světa a dávala na ten krásný kus přírody pozor. Takže jsme místo pojmenovali „U Švejka“ a až tam pojedeme příště, určitě ho navštívíme ;)
12:00
V pravé poledne potkáváme na cestě kluky offrouďáky. Ano, přesně ty, se kterými jsme trávili čtvrteční odpoledne. Právě jedou pro náhradní díl. Dnes by měl přijít, tak jim držímě pěsti, ať všechno dobře dopadne.
13:26
BIGAR
Jedeme před hospůdku… je zavřená…pívo nebude… Končili ve dvanáct a otevírají až v pět vpodvečer. Ale nám to vůbec nevadí! Máme zásoby z domova ;)) Lečo, fazole, pívo i kafe ;) Tak jedeme kousek za vesnici …
13:40
Stále jedeme… Cesta je tak úzká, že by se na ní neotočila ani nudle z čínské polífky. Přemýšlíme, co by se stalo, kdyby naproti nám vyjelo auto… vlevo hluboká strž, vpravo skála… jedeme dvacítkou…kola poskakují jak při kankánu…do okének pleskají olistěné větvičky přerostlé vegetace. Stále si myslíme, že jedeme správně ;)))
14:01
Úzká necesta se roztáhla do úchvatného místa… otevřený zelený prostor, kam oko dohlédlo... Vidíme cosi, co se podobá kurníku… Zřejmě přístřeší, kde odpočívají pasáci dobytka. Nemáme však odvahu spočinout přímo v ně kurníkové stavby, jeví se poněkud… jak bych to tak řekla… blechotvornou ;))))))))))))
Zatavujeme a pleníme zásoby…rybičky v tomatě, fazole v tomatě…polévka…chleba… Je tu nádherně!
Kafe, cígo… hledáme v mapě a zjišťujeme fakt, že jsme vedle, jak ta jedle… Odbočili jsme v Bigru jinou odbočkou… V tom aby se domorodec vyznal! Vždyť jsme koukali na ceduli – což je mimochodem malý zázrak, protože cedule, které ukazují směr, se mimo hlavní komunikace příliš neudržují. Takže hledáte cestu, směr…a najdete na stromě přitlučenou ceduli s kusem nápisu, ale ulámanou z obou stran, takže vlastně nevíte, kde je ta šipka, která vás má navést správně ;))) Ale o tom to je…
14:44
Kolem nás projíždí traktor. Ptáme se na cestu a už víme, že se budeme vracet… U kostela v Bigru máme zahnout nahoru…Za chvíli kolem sviští Land Rover se slovenskou espézetkou… Máváme na sebe. Škoda, že nezastavili, kafe máme dost a mohli jsme si popovídat…
Trochu mě děsí představa, že bychom traktor a slovenský Land Rover potkali cestou sem… Kdo by asi ten kus couval? To vážně nevím… Snad nám teď nic nevyjede naproti, páč musíme po úzké vykloktané cestě zpátky…
15:02
V Bigru se ještě raději jednou ptáme, kde správně odbočit… Všichni nás zrazují od cesty přes „Smrčinu“. Paní v šátku a široké sukni lomí rukama: „Dyť jsme tam lóni tahali už dvě takový velký auta! Ty vaše džíííípy!“
My jsme ale zvědaví, tak jedeme právě touhle cestou. Kopec jako výstup do nebe! Po chvíli potkáváme místní dřevorubce. Lamentují úplně stejně a odrazují nás od nesjízdného terénu. Tak si dáváme říct a otáčíme…
15:10
Za Bigrem potkáváme kluky offrouďáky. Jsou zkroušení a takoví duševně požmoulaní. Po chvíli je chápeme. Jeli si pro náhradní pravou poloosu a poslali jim levou! Že to tam prý zkusí „nějak nacpat“ a Moravák Vizour se pomalu poplouží k domovu. Kdybychom jim alespoň mohli nějak pomoct… Ach jo…
15:35
Zastavujeme na jednom hezkém místě v lesíku. Teče tu říčka, tak se budeme i brodit ;)) Fotíme, povídáme si, odpočíváme…
Daniel uvařil kávu a servíroval ji na balvan… Prý nemusím nic dělat, jen si to vše vychutnávat, MÁM TOTIŽ TY NAROZENINY! Tak si to užívám! Báječně! ;)
Pozor – v rámci mých narozenin Daniel umývá nádobí – FOTO! Chííí ;))) Asi budu mít narozeniny pořád ;)))
16:53
Vyjíždíme směr Eibenthal.
Je nádherně slunečno, jen pofukuje vítr. Stezka je štěrkatá, hrbolatá a drncavá ;)
17:10
Projíždíme kolem chlapa, který dřepí skoro uprostřed silnice a opírá se o velkou sekeru. Pomalu ho míjíme…zvedá se…bere sekeru…áááá…a naštěstí mává na pozdrav! Jsem si oddychla ;))
18:18
Jsme na hradě u Františka. Zjišťujeme, že jsme zapomněli koupit pívo, tak za chvíli pro něj sjedeme do vesnice.
Pan domácí vykládá, jak po celou dobu našeho výletu usilovně pracoval. Dobudoval nájezd pro auto do sklepa a omítnul kus nad vchodovými dveřmi do příbytku.
Profesor jezevčík a mrňous Knoflík nás vítají, jako bychom jim při každém příjezdu servírovali půl kilový biftek médium ;))
Nás ale čeká rumunská specialita, kterou pro nás František připravil.
A ještě něco! František postřehl, že mám narozeniny a zeptal se mne, co bych si tak přála. Já na to – TŘI METRY DUNAJE - PRUH AŽ NAPROTI K SRBSKU ;)))) A… František mi je daroval ;))))
A taky mi natrhal čerstvé fíky.
19:19
Hostina je na stole!!!!! Pečená kachnička, zelí na rumunský způsob a stejně tak připravená i nádivka v pekáčku. Je to naprosto úchvatná krmě… ještě když ji baštíte v prostorách „gotického hradu“… neuvěřitelný kulturně gastronomický zážitek!
My tři, pečená kachna a dva tááááákhle dlouhé psí čumáčky, sosající tisíc vůní… Tomu, kdo jednou viděl obrovské psí oči – v každém kus kachního propečeného stehna – je jasné, že jsme nevydrželi cílený nátlak… a podělili jsme se s pečínkou ;)))
20:00
Jak už víte – mám dneska narozeniny! ;)))) A tak jsem dostala dárek – jedeme do Eibethalu za panem harmonikářem. Pan harmonikář je osmdesátiletý pán s neuvěřitelnou chutí do života, spoustou zážitků a příhod. Chlapi si nalívají lahodný mok – asi sedm let starou pálenku z višní, kterou starý pán před nedávnem objevil zapomenutou na polici ;))) Táhla se jako med a voněla až za roh ;))
Pan harmonikář znal spoustu lidových českých, moravských i slováckých písniček – a to prosím jen z not!!! Zpívala jsem ostošest, protože je hrál a zpíval přesně tak, jak je známe u nás doma. Bylo vidět, že má radost, že to z těch not tak trefil ;)))
Nechtěli jsme ale návštěvu tak dlouho protahovat, přeci jen už se plížila dost pozdní hodina… Tak jsme se ještě zastavili na pívo v hospůdce, kde obsluhovala ona „paní neurčitého věku a tvaru“ ;))
21:40
Před Františkovým hradem zapalujeme oheň a povídáme si. O kousek dál je jedna malá jeskyně a v ní bydlí dva netopýři. To se musí prozkoumat! Taky se dovídáme, že o Eibenthalu byla napsána knížka podle vyprávění místního rodáka pana Kocmana. (Nakonec jsem knížku dostala zapůjčenou domů. Vždyť se tu na jihu Čech sejdeme ;)
23:55
Dnes jdeme spát o něco dřív…
Sobota 24.9.2011
8:50
Vstáváme… spí se tu skutečně neskutečně dobře ;)
Snídaně jako pro bohatýry – zbytek pečené kachny s nádivkou a naložené houbičky, kafe …
Před hradem zastavuje auto. Paní, pán, dvě malé děti… Nová česká paní učitelka s rodinou. Učí děti v české škole v Eibenthálu. Zastavili se jen na chvilku, pozdravit pana domácího…a zase jedou dál. My také pojedeme… Nejdříve ale vyrážíme na výpravu za netopýry ;)
10:02
„Je to tady kousek,“ říká František a tak jdeme.
Nevěřícně zíráme na sráz před námi, který musíme zdolat, abychom se dostali až dolů ke korytu říčky. Mít boby, tak ho sjedu ;) Bruslíme po patách dolů a zastavujeme o kořeny stromů, spadané větve a keře.
Jsme dole.
Bohužel v Rumunsku problém s odpady moc neřeší. Něco spálí doma a většinu ho vyhodí do lesa. Tak občas šlápneme na nějakou pet lahev a jinou příšeru. Naštěstí se tady prodíráme spíš přírodními překážkami ;) A to tak, že velmi.
Pojímáme výpravu jako dokument se vším všudy;) My dva reportéři a kameramani v jedné osobě natáčíme cestopisný dokumentární film „Výprava za Milanem a Karlem“ ;)))
Hledáme jeskyni jako blázni. Nohy nám svazuje pichlavé ostružiní, zdoláváme popadané kmeny, přeskakujeme kluzké kameny a snažíme se nevyčvachtat se ve vodě…
Ha…nějaká díra do skály…
Tak to není ona… ;)
Vypínáme síly k neuvěřitelným výkonům… větvičky nás šlehají do obočí, monitorujeme terén… Vždyť už tam musíme být!
Vodopád. Vlastně – vodopádek – ale romantika ohromná. Potíž je v tom, že při té až kýčovité kráse zjišťujeme, že jsme vlastně dorazili na konec průrvy a jeskyni s netopýry – Karlem a Milanem – zůstala neobjevena.
Přemýšlíme, kudy se vydáme zpátky. Po kluzkých kamenech pod malým, ale pěkně živým vodopádem, nebo vlevo přímo nahoru jako do nebe, nebo vpravo po skále, nebo zpět, odkud jsme přišli… Áááááááááááá!
Asi tady zahyneme!!!
Nezahyneme !!! Našli nás psi záchranáři – profesor s Knoflíkem ;)))
„Už jste tu jeskyni našli, co jste jí říkali?“ Slyšíme nad hlavami Františkův hlas. Stál na cestě nad námi. Když jsme e přiznali, že jsme jí vážně nenašli, zalomil rukama a jal se nám jeskyni ukázat sám… ;)
Takže – díra do skály – jeskyně – 7 metrů samá tma – na stropě něco jako uschlý losí bobek… Byl to Karel! Milana jsme nenašli ;))
Daniel zaznamenává zážitky z jeskyně – točí a já dělám osvětlovače. Já! Chápejte, vlézt do jeskyně je pro mě naprosto husarský kousek! Srdce až v krku, oči navrch hlavy, tepová frekvence v trashmetalovém rytmu…
Ježišmarijá! Něco se mi otřelo o lýtko! Mega netopýr! A ještě se plazí po zemi! Mám infarkt! Oba máme infarkt!
Po obnovení životních funkcí zjišťujeme, že je s námi v jeskyni pan profesor jezevčík ;))))
11:30
Šplháme po stráni nahoru na cestu. Jsme jen pár metrů od Františkova hradu. To tedy není možné, vždyť máme v nohách tak pět kilometrů ;)))
Zjištění - napříště musíme vzít s sebou do Rumunska:
1. Velkého gumového netopýra s roztaženýma křídlama a s gumovou přísavkou, abychom ho mohli přicucnout na stěnu jeskyně a pyšnit se záběrem ;))
2. Velkého plyšového medvěda, abychom ho mohli umístit za pařez a vyfotit ;))
VIDEO SE PŘIPRAVUJE
11:38
Cigareta, loučení a vyjíždíme do Orsovy. František mává, pan profesor jezevčík mává, malý Knoflík mává a my taky mávávme… Vždyť se určitě ještě potkáme ;)))
11:53
ORSOVA
Orsova je větší město – penziony, hotely, restaurace – zkrátka nic pro naši expedici ;)) Zastavujeme a jdeme se podívat na místní trh. Měl by tu být někde stánek se sýry. Hledáme…koukáme…kolem samá zelenina…a sýry nikde… Nu což, tak zase nasedáme a jedeme dál. Ono koupit domů balené sýry taky není od věci, aspoň budeme mít jistotu, že nás i obdarované následná sýrová ochutnávka vnitřně střevně neskolí ;))
Jedeme směr Timisoara (193km).
Je horko.
12:10
Pár kilometrů za Orsovou bereme LPG. Karty neberou, tak dáváme posledních 180 LEU a zbytek doplníme u další benzinky.
Jedeme po klasické silnici, která ztratila kouzlo jízdy na revmatickém velbloudovi.
Chtěli bychom uhnout z hlavního směru a užít si zase pořádnou porci přírodních krás. Jak se tak ale blížíme směrem k maďarským hranicím, stává se z hornaté země placatá palačinka…
12:49
Zastavujeme na semaforu. Jedna zašátkovaná babička nám nabízí ke koupi ovoce z košíku. Má ale jen hrušky a jablka a my bychom rádi domů přivezli čerstvé fíky. Je zvláštní, že jsme je nikde u prodejců, které jsme cestou u silnice potkávali, neviděli. Stará paní se nebojí říct za čtyři hrušky v igelitovém sáčku 4 eura! Jo, jo… už jsme v civilizaci… Padla zelená, tak jsme hrušky nechali jiným případným zájemcům a jedeme dál směr Timisoara.
V Timisoaře chceme vybrat Leu z bankomatu, nakoupit sýry, místní výborné pivo a dárky domů… a taky – POSLAT POHLEDY! Jsme ostudy, mysleli jsme na to po celou dobu, nále nikdy jsme svůj poštovní plán neuskutečnili…
Stále jedeme po pohodlné asfaltce. Je krásný slunný den, míjíme lidi, pracující na políčkách a pasáky dobytka…
Timisoara 136 km.
CARANSEBES
Vybíráme v bankomatu před bankou a dáváme si zmrzlinu. Já mlsám rumovou s rozinkami a Daniel citronovou a vanilkovou.
Na světelné tabuli u kruhového objezdu je napsáno 26°C.
Ozývá se můj nebohý zub! To bude tou zmrzlinou… ale jsem zticha… co kdyby Daniela přeci jen napadlo, že mě odveze k místnímu zubologovi ;)))
Timisoara 99 km.
15:16
TIMISOARA
Mají tu Kaufland a Mc Donalda a tak ;))
Jedeme do centra. Všichni řidiči tu na sebe troubí a kdo bude první na kruháči, je frajer ;)) Někde zastavíme a dáme si kafe.
Venkovní teploměr ukazuje 30°C.
Stavíme u Kauflandu.
16:30
Nakoupili jsme a dali si místního hamburgera a v místním rychlém občerstvení, taky plněný rohlík a kafe s sebou.
Přemýšlíme, jestli nevyrazíme plynule k domovu. Když to nezvládneme, tak někde přespíme ;)
16:51
Timisoara LPG – tady nabíráme plyn, stejně jako na počátku expedice ;)
16:58
Jak už jsem si posteskla – čím více se blížíme k maďarským hranicím, je to jedna velká placka. Nikde žádná přírodní krása, zajímavá lokalita, jen na sebe navazující vesničky, smutné, zaprášené, zbavené nádhery a čistoty horských vísek. Rozhodli jsme se, že se přeci jen vypravíme k domovu. Mohli bychom být v Čechách brzy ráno.
Daniel už načítá do noťasu zpět Evropskou mapu … pojedeme zkrátka na pohodu…
Doma nás čekají děti – už odrostlé naše dvounohé – a děti – ještě zdaleka neodrostlé, čtyřnohé. Těšíme se na všechny a jak budeme vyprávět. A taky se moc se těšíme na naši mamku, ta si určitě oddychne, až zaparkujeme jeepa před domem ;) Vždycky když někam vyjíždíme na cesty, ať už na motorkách, nebo jeepem, trne celou dobu strachy, abychom se vrátili v pořádku. No prostě naše zlatá maminka ;)))
17:35
Zastavujeme u trhovců u silnice a kupujeme cukrový meloun. Dostávám od usměvavé paní lilek gratis s přáním šťastné cesty ;)
O pár metrů dál jsme zastavili u obchodu. Prošli jsme ho, ale nic zajímavého jsme nenašli. O kousek dál stavíme znovu – u stánků se suvenýry. Vybíráme babičce do Nákří krásnou keramickou vázu – pravá rumunská! ;) A taky kupujeme proutěný košík na houby ;) Ten nám totiž doma děsně chybí ;))))
Po cestě potkáváme jednoho dopravního policistu za druhým… Jedem ale podle předpisů… Zatím ;)))))))))
18:28
Před obcí Cenad nás staví dopravka. Daniel se totiž poněkud rozvášnil a v obci jel místo povolené padesátky 67 km/h.
Tak a je to. Čekáme, jakou nám vyměří pokutu. Musím ale uznat, že pán v uniformě je příjemný člověk. Snaží se dát dohromady pár německých slovíček, když zjišťuje, že se s ním jinak než německy nedomluvíme.
Nakonec jsme zaplatili 67 Leu, což je v přepočtu asi 450 Kč. U nás by to bylo za dva tisíce a dva body dolů… Uff…takže dobrý ;))
VIDEO SE PŘIPRAVUJE
18:48
Konec obce Cenad.
Daniel vystupuje, aby utvořil fotografický dokument, když tu se k němu odněkud z houští opatrně blíží zrzavý pejsek a říká mu, že má hlad, jako vlk. A protože mu Daniel rozuměl, jako ostatně na všech cestách všem hladovým hafíkům, rozbaluje svačinu a pejsek s chutí svačí rohlík plněný salámem. Je to taková zvláštní hořkosladká podívaná. Jsme rádi, že mu chutná, ale na druhou stranu si říkáme, jak dlouho si asi nic dobrého nedopřál. A kolik takových hladových čumáčků tu běhá…
Když jsme odjížděli, ještě za námi chvilku utíkal… nejraději bychom zastavili a propašovali ho domů… Ale to bychom tahle v Budějovicích otevřely dveře jeepu a vyskákala by celá rumunská psí populace ;)
VIDEO SE PŘIPRAVUJE
18:59
HRANICE MAĎARSKO
Tak tedy DRUM BUN Rumunsko! Na shledanou!
Daniel už se tak těšil domů, že na hranicích projel kolem budky policajtů a zastavil až před celňákama ;) V cestovních pasech jsme si byli podobní, a tak nás přes hranice pustili ;)
Jedeme směr Budapešť.
19:32
Městečko DESZK a zastávka na benzince – tankování LPG.
19:54
Budapešť 165 km.
00:04
Na dálnici u GYORU – zastavujeme u další benzinky a nabíráme LPG.
Expedice medvědice ještě nekončí ;))
Je tma tmoucí, Daniel stále řídí a já mu stále říkám, že ho vystřídám. Myslím, že když mě vidí, jak mžourám, tak to raději táhne sám ;)
00:09
Míjíme hotel „Paprika“ – jak typické pro Maďarsko ;)))))))))
00:15
HRANICE RAKOUSKO
1:45
Potkali jsme u cesty srnku a mrňouse. Svítili jsme na ně baterkou, aby utekli do lesa a nic se jim u silnice nestalo… A tak utekli.
2:54
HRANIČNÍ PŘECHOD ČESKÉ VELENICE!
Tak ještě kousek a jsme doma..
3:50
ČESKÉ BUDĚJOVICE !!! Jedeme domů na Haklák. Daniel všechno odjel naprosto famózně! Já bych byla strhaná jak borůfka s očima rudýma jak angorský králík! ;)))
Vjezd do brány před dům v Haklových Dvorech a tím pádem slavnostní šťastné ukončení Expedice Medvědice v neděli 25.9.2011.
ČAS: 4:14 hod. !!!
Následuje nepopsatelné vítání dogoušího kluka Gastonka a stafordšírské bulteriérky Aničky.
Jsme totálně žužláni, oslintáni a všude máme ťapkovitá razítka ;)
Doma je krásně…
Expedice Medvědice – Rumunsko 2011 ukončena! Ať žije Expedice Kozatice – Maroko 2012 ;))))
Mimochodem název „Expedice Kozatice“ není vůbec zavádějící… V Maroku totiž v živočišné výrobě převažuje chov suchu odolných zvířat ovcí a hlavně KOZ ;)))))))))))))))))))))))))
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)